Sama jsem na sobě dlouho pociťovala velkou tíhu a zodpovědnost, za nespravedlnosti, které se dějí přírodě a lidem v chudých oblastech světa. 

Bylo mi velmi těžko z toho, že životní styl, kterým žiju způsobuje vymírání druhů, někdo pracuje vlastně v novodobém otroctví, proto abych se mohla obléct do moderního oblečení, že je příroda devastovaná, znečišťovaná.

Překvapilo mě, když mi došlo, že to co cítím je vlastně vina za to, že se to děje. Jakmile jsem si uměla tento pocit pojmenovat, daleko snadněji jsem se s ním dokazala vyrovnat a přišla velká úleva.

Uvědomění, že stav planety není moje osobní zodpovědnost, ani moje osobní vina bylo velmi příjemné a uvolňující.

Když vím, že celá situace není moje zodpovědnost, je mi o mnoho lépe. Vyhrabala jsem se z paralýzy a rezignace a mám velkou chuť přispívat ke změně. Studuji téma klimatického žalu a environmentální úzkosti a šířím informace o tom, jak s ní pracovat.

Chci podpořit všechny, kteří mají podobné pocity, aby se s nimi naučili zacházet. Nemusí být normou, cítit se nepříjemně a nevšímat si toho nebo o tom třeba ani nevědět. 

Podporuji všímavost k sobě a svému prožívání. 

Je v pořádku dovolit si vypnout, neřešit všechny bolesti světa a ostatních, ale řešit především sebe a své prožívání.